Vtipy o: Alkohol a hospoda

43 vtipů

Reportér se ptá: „Kolik je vám let, pane bačo?“ Bača: „Osmdesát dva.“ Reportér: „Vypadáte výborně, tak na padesát! To asi tím zdravým životním stylem, že se tu tolik nepije, že?“ Bača ukáže do údolí: „Vidíte tu rokli plnou flašek? To jsem já všechno vypil!“ Reportér: „Ale přesto žijete tak trochu jako mnich v celibátu, ne?“ Bača: „Jaký celibát? Předevčírem přišla Zubatá, tak jsem jí ten kožich vyprášil, že tu zapomněla i kosu!“

Dvě blondýny jdou na Silvestra úplně zlitý z hospody domů. Jdou zrovna kolem hřbitova a jedna říká: „Lído, mně se hrozně chce na velkou.“ „Víš, že mně taky? Půjdem na hřbitov, tam nikdo není.“ Tak přelezou zeď, udělají potřebu a první se ptá: „Čím se utřeme?“ „Já se utřu kalhotkama a pak je vyhodím.“ „Já ne, já mám kalhotky za 2 000! Tady přitáhnu nějakej věnec.“ Ráno se potkají jejich chlapi a stěžují si. První říká: „Hele, ta moje přitáhla o půl jedné v noci, úplně na plech a byla bez kalhotek!“ Druhý na to: „To nic není. Moje přitáhla taky namol, bez kalhotek a u prdele měla nápis: Všichni vzpomínáme, hasiči Boršov.“

Přijede televize za bačou na Slovensko: „Jak je to možný, že jste se dožil 94 let?“ Bača: „Ráno se vzbudím, vypijem půl deci borovičky...“ Redaktor ho přeruší: „Ne, tak to nejde, jsme veřejnoprávní televize, to je propagace alkoholismu. Řekněte, že jste si přečetl knížku.“ Bača začne znovu: „Dobré ráno se vzbudím, přečítám knihu. Pak přečítám ještě jednu. Jdeme k Lacovi, tam čítáme, čítáme. Odpoledne jdeme do knižnice a čítáme, čítáme. A nad ránem jdeme k Jožovi, lebo on má i tiskárnu.“

Chlápek přijde do baru a vidí na druhé straně muže, který do sebe kopne panáka a začne sebou divoce škubat, kroutit se a chrčet. Přijde k barmanovi a říká: „Nalejte mi to samý, co měl tamten chlap!“ Barman mu to naleje, chlápek to do sebe kopne... a nic to s ním neudělá. Zkusí druhého... zase nic. Dá si třetího... pořád nic. Nechápavě se ptá barmana: „Fakt nechápu, co na tom ten chlap viděl.“ Barman odvětí: „No, to já taky ne. Platíte 2850 korun.“

Rybář chytí zlatou rybku. Rybka říká: „Splním ti tři přání.“ Rybář: „Dám si jednoho velkýho panáka.“ Rybka splní, rybář ho kopne do sebe. „Druhé přání?“ „Dej jednoho panáka i sobě, ať nepiju sám.“ Vypijou to spolu. „Třetí přání?“ „Nalej si ještě do druhý ploutve, dáme si spolu zas!“ Další den jde rybář k vodě chytat ryby. Koukne na břeh a zlatá rybka už tam sedí, vedle sebe dvě štamprle nalitý až po okraj a křičí: „Ani nevybaluj pruty, už mám nalito!“

Lev pořádá obrovskou oslavu a rozdává úkoly. Tygrovi říká: „Ty zařídíš chlast.“ Žába z křoví hned skřehotá: „To bude chlastačka! To bude chlastačka!“ Lev ji ignoruje a říká jaguárovi: „Ty zařídíš catering, steaky a jídlo.“ Žába zase: „To bude žrádlo! To bude žrádlo!“ Lev už se naštve, zavolá geparda a poručí: „A ty budeš hlídat, aby se na tu oslavu nedostalo to protivný zelený zvíře s velkou hubou!“ Žába z křoví zesmutní: „Jééé, chudák krokodýl...“

Manžel se plíží v pět ráno domů. Manželka čeká v předsíni a hned spustí: „Kde jsi byl, Supermane?!“ Manžel se omlouvá: „Omlouvám se drahá, byl jsem s klienty.“ „Do pěti do rána, Supermane?!“ „No, večeřeli jsme a pak šli na drink.“ „Do pěti, Supermane?!“ „Potom jsem se ještě dvě hodiny procházel po parku, trochu mě bolela hlava.“ „Dvě hodiny ses procházel v parku, Supermane?!“ Manžel už to nevydrží a vybuchne: „Proč mi sakra pořád říkáš Supermane?!“ Žena se založenýma rukama: „Protože jenom Superman nosí slipy přes kalhoty!“

Chlápek přijde do hospody a vidí na baru obrovskou nádobu plnou peněz, asi 250 tisíc eur. Ptá se barmana, co to je. Barman: „To je taková sázka. Musíte splnit tři úkoly. Když to zvládnete, berete všechno.“ „A co musím udělat?“ „Vypít láhev slivovice na ex. Pak jít na dvůr a holýma rukama vytrhnout vzteklýmu vlčákovi bolavý zub. A nakonec jít do patra a pomilovat osmdesátiletou babičku.“ Chlap do toho jde. Kope do sebe slivovici na ex a vyběhne na dvůr. Patnáct minut se ozývá strašný řev a vytí. Pak se rozletí dveře, chlapík vejde celej roztrhanej, zakrvácenej a zařve: „Dobrý, to bychom měli! Tak, a kde je ta babička s tím bolavým zubem?!“

Manželé mají výročí. Manželka říká: „Milane, jdeme do restaurace!“ Milan: „Nemám co na sebe.“ „Půjčila jsem oblek od souseda.“ „Nemám peníze.“ „Našetřila jsem.“ „Bude tam obsazeno.“ „Zarezervovala jsem stůl, pojď už.“ Ve dveřích restaurace je vítá číšník: „Ahoj Milane!“ Milan šeptá: „Ticho buď, jsem tu se ženou.“ U baru barman: „Milane, tequilu jako vždy?“ „Ticho buď, debile, jsem tu se ženou.“ Na pódiu probíhá striptýz, striptérka zahodí poslední kousek prádla a křičí: „Tak pánové, kdo z vás je tu nejlepší?“ A celá hospoda sborově: „Milaaaaan!“ Manželka se naštve, vyběhne ven a naskočí do taxíku. Milan za ní. V taxíku na něj žena řve: „Myslela jsem, že jsi normální chlap, ale ty jsi obyčejný prase!“ Taxikář se otočí dozadu a povídá: „Teda Milane, takhle protivnou štětku jsi tu ještě nevezl!“

Pán se ráno probudí po strašným flámu. Rozmlácená linka, rozštípaná televize, nablito v předsíni. Na nočním stolku lístek: „Miláčku, šla jsem ti pro rohlíčky a noviny, odpočívej.“ Chlap nechápe. Jde za dětma: „Děti, co se dělo?“ „No, přišel jsi, všechno jsi rozmlátil, poblil ses a usnul.“ „A co maminka? Proč mi psala takovej lístek?“ „Maminka tě chtěla svlíknout a ty jsi zařval: Nešahej na mě, ty štětko, já jsem šťastně ženatej!“

Pan Procházka říká: „Maruško, v neděli jdu na hon.“ „Jo, zase se s Macháčkem vožereš jak hovado! Jestli jdeš na hon, přines zajíce!“ „Jasně, neboj.“ Vezme flintu a s Macháčkem jdou rovnou do hospody. Ve tři ráno si vzpomene: „Ty vole, já zapomněl na zajíce, ta mě zabije!“ Macháček radí: „Vem taxíka, jedem do nonstop supermarketu.“ Koupí tam mraženýho králíka, doma zazvoní a podává ho ženě. „Jak to, že je staženej?!“ řve manželka. „To mi nebudeš věřit. Přijdu do lesa, slyším šplouchání, rozhrnu křoví a to hovado se tam mylo do půl těla svlečený. Tak říkám: Ani se neoblíkej, vole. Tady ho máš!“

Na Silvestra do sebe vrazí na chodbě dva úplně opilí chlapi. „Pozri sa, ty hovädo!“ „Ja ťa poznám!“ „A ja teba poznám! Kde bývaš?“ „Bývam v Trnave.“ „Čože? Ja bývam v Trnave! Na akej ulici?“ „Hviezdoslavova.“ „To nie je možné, ja bývam Hviezdoslavova! Aké číslo?“ „Osem.“ „To ma chytá amok, ja bývam osem! Aké poschodie?“ „Druhé.“ „Ja ťa zabijem, ja bývam na druhom! Poď so mnou!“ Tak se vláčejí do druhého patra, tam se otevřou dveře, stojí tam ženská a kroutí hlavou: „To nie je možné... Otec so synom a obaja ožratí ako hovädá.“

Přijde havíř z dolu Lazy do hospody v Londýně, sedne si a povídá číšníkovi plynulou angličtinou: „Jsem havíř z dolu Lazy, vyhrál jsem zájezd do Londýna, dám si pivo.“ Za chvíli přijde druhý pán, sedne si k němu a říká dokonalou angličtinou: „Jsem havíř z dolu František, vyhrál jsem zájezd do Londýna, dám si panáka.“ Koukají na sebe a ten první anglicky říká: „Jsem havíř z dolu Lazy, ty z dolu František. Jsme z jednoho kraje, tak nechápu, proč tu spolu mluvíme anglicky.“

Baví se cizinci, kdo má lepší gastronomii. Ital říká: „V Itálii máme pizzu, a když je šťastná hodinka, pizza je za půlku!“ Angličan: „U nás máme happy hour každý den, panáky jdou taky za půlku.“ Čech na to: „U nás jsme na tom nejlíp! Vybereš si hospodu, jakou chceš. Vožereš se, neplatíš nic. Sežereš, co chceš, neplatíš nic. Pak si ještě s někým zašukáš a taky nic neplatíš!“ Ostatní zírají: „To není možný! Tys to někdy zažil?“ Čech: „Já ne, ale ségra mi to vyprávěla.“

Námořník chytí zlatou rybku. Rybka prosí: „Pusť mě a splním ti tři přání.“ Námořník ji pustí. „Tak co bys chtěl?“ ptá se rybka. „Sud piva.“ Za vteřinu je tam a námořník ho celej vylije do sebe. Úplně opilej křičí dál. Rybka říká: „Máš ještě dvě přání.“ „Já chci, aby se celý tohle moře proměnilo v pivo!“ Najednou všude místo vody pivo. Námořník pije, že to ani nestíhá, je úplně na šrot. Rybka se ptá: „Máš poslední přání.“ Námořník na to: „Víš co? Ještě mi sem dej dva lahváče na ráno.“

Přijde počítačový expert do hospody, úplně v šoku: „Dejte mi panáka, jsem z toho úplně mimo!“ Kamarád se ptá: „Co se stalo?“ Ajťák: „Přijdu domů, v předsíni cizí boty. Říkám si, Jendo, opatrně. Na zemi hadry, džíny, podprsenka, trenýrky. Otevřu dveře do kuchyně a tam moje stará nahá a vedle ní nahej cizí chlap. Já na ně koukám, oni na mě s takovým tím výsměchem v očích... Tak běžím k počítači a no jasně – ty svině mi změnily heslo!“

Dvě blondýny slavěj Silvestra a jdou zlitý jak dogy domů. Jdou kolem hřbitova a jedna říká: „Mně se chce hrozně na velkou.“ Druhá: „Mně taky. Půjdem na hřbitov, tam nikdo není.“ Tak přelezou zeď, udělají potřebu a první se ptá: „Čím se utřeme?“ „Já se utřu kalhotkama.“ „Já ne, já mám kalhotky za dva a půl tisíce! Tady přitáhnu nějakej věnec.“ Ráno se potkají jejich chlapi a jeden říká: „Ta moje přitáhla v noci úplně na plech a bez kalhotek.“ Druhej na to: „To nic není. Moje přitáhla taky na kaši, bez kalhotek a u prdele měla nápis: Všichni vzpomínáme, hasiči Boršov.“

Jdou takhle tři želvy na pivo. Jsou pomalý, takže jim to do hospody trvá pět let. Konečně dorazí, sednou ke stolu a jedna říká: „Ty vole, já nechal doma peníze! Hele, ty seš nejmladší, tak mazej domů pro prachy. Máš to pět let zpátky, za deset let seš tady.“ Nejmladší želva na to: „Hele, já teda půjdu, ale nesmíte se celou tu dobu napít!“ „Dobře, tak běž.“ Sedí v hospodě, čekají pět let, deset let, patnáct let, dvacet let... Pak už to nevydrží a chtějí se napít. Vtom se ve dveřích objeví hlava a nejmladší želva hlásí: „Ještě krok a nikam nejdu!“