Paní učitelka se ptá dětí na jejich koníčky. „Já sbírám zajímavé myšlenkové pochody,“ hlásí se Pepíček. „A jak se to sbírá?“ diví se učitelka. „To bych vám musel položit otázku a vy odpovíte. Před obchoďákem stojí dvě paní. Jedna líže nanuk seshora dolů a druhá ho celého cumlá. Která z nich je vdaná?“ Učitelka se začervená a tipne si: „No, já myslím, že ta, co ho cumlá.“ „Ne, paní učitelko. Vdaná je ta, co má snubní prstýnek. Ale máte velice zajímavé myšlenkové pochody!“

Učitelka se ptá třídy: „Kdo z vás věří v duchy?" Přihlásí se polovina třídy. „A kdo z vás je viděl?" Přihlásí se pět dětí. „A kdo z vás s nimi mluvil?" Přihlásí se Pepíček. „A kdo se jich dotknul?" Přihlásí se jen Pepíček. Učitelka: „Pepíčku, jsi přesvědčen, že ses dotkl ducha?" „Ano, paní učitelko. Táta mi říkal, abych vás pozdravil."

Učitelka: „Kdo mi řekne, co jsou to synonyma?" Pepíček: „Synonyma jsou slova, která napíšete, když nevíte, jak se to správně napíše."

Učitelka: „Pepíčku, vyjmenuj mi čtyři světové strany!" Pepíček: „Sever, jih, východ, západ." Učitelka: „A co je uprostřed?" Pepíček: „Česká republika, paní učitelko."

Pepíček přijde domů se špatným vysvědčením. Táta: „To je hrozné! Jak tomu říkáš?" Pepíček: „Globální oteplování, tati."