Sedí děda v hospodě, už dost opilý, kouká na hodinky a zjistí, že už měl být dávno doma. Tak se zkouší zvednout ze židle, ale nějak mu to nejde. Tak si dá kafe a zase se zkusí zvednout. Zase mu to ale nejde. Tuto proceduru opakuje asi desetkrát, až si řekne: „No nic, babka bude bláznit, musím se domů nějak doplazit.”A tak se připlazí domů, potichu se převleče a vleze do postele. Ráno mu bába říká: „Teda dědku, tys musel být včera pěkně navalenej.”Děda se diví: „A jak to víš, vždyť jsem se snažil být tak potichu.”Bába mu na to odpoví: „To jsi teda byl, já jsem tě neslyšela, ale ráno volal hospodský, že sis tam zapomněl invalidní vozík!”

Na pohřbu. Vdova pláče. Kamarádka: „Byl tak hodný člověk." Vdova: „Víte, kolikrát jsem chtěla, aby zemřel... a on to nakonec udělal!"

Sedí bača doma, čte si popradský deník a přijde za ním malá dcerka: „Ocko, čo to je robiť fajku?“ Bača se nadechne: „Opýtaj sa mamičky, mamička povedala, že to nevie.“ Dcera: „Áno, to je pravda.“

Dežo čte v novinách: "Hledá se muž ve věku asi 40 let, který v noci na opuštěných místech přepadává ženy, osahává je a ukazuje jim své přirození."Otočí se na manželku a říká:"Eržika, myslíš, že by mě na to místo vzali?"