Student dela zkousku, samozrejme nic nevi. Profesor je trochu nahnevany, se ho pta: Vite, kdo je to student? No ne, odpovida zkouseny. Tak ja vam to povim...to je hovno plavajici po jezere, ktery se vsema silama snazi doplavat k ostrovu inzenyr.A pane profesore, vy vite, kdo je to profesor? Pta se student... No nevim, odpovida profesor. Tak ja vam to povim. To je taky hovno, ktere se horko tezko, ale prece doplacalo k ostrovu inzenyr a jeste s vetsimi tezkostmi prekonalo zazrakem cestu k ostrovu zvanemu profesor. A ted tam dela vlny, aby ostatni hovna nemohly doplavat...

Pán přijde k doktorovi: „Trpím zácpou.“ Doktor: „To mi jdete do rány, mám tu švýcarské kapky. Jak dlouho vám trvá cesta z ordinace k vašemu domu?“ „7 minut.“ „A cesta po schodech k vašim dveřím?“ „Asi minutu a půl.“ Doktor mu nakape kapky: „Vypijte to a zítra mi přijďte říct.“ Druhý den pán přijde a říká: „Doktore, vy jste fakt borec! Spletl jste se jenom o tři schody!“

Když Bůh tvořil člověka:Bůh: „Ještě přidám jeden malý prst na noze.“Anděl: „A na co?“Bůh: „Kvůli nábytku.“Anděl: „Nábytku?“Bůh: „Věř mi, bude legrace!“,27. dubna

Pětašedesátiletá paní sebou sekne na ulici. Odvezou ji do nemocnice, kde v kómatu spatří Pána Boha. „Proč si mě bereš k sobě tak brzy?“ stěžuje si paní. Bůh na ni koukne a říká: „Já si tě neberu, budeš tu dole ještě 19 let, 30 dní a 18 hodin.“ Paní se s radostí probere, zavolá plastického chirurga, nechá si ušít nová prsa, vyhladit obličej, ostříhat, nabarvit... Vypadá na třicet. Vyleze z nemocnice, přejde silnici a – prásk! – srazí ji sanitka. Je na místě mrtvá. V nebi znovu vidí Boha a rozčileně řve: „Děláš si srandu?! Říkal jsi 19 let!“ Bůh si ji změří: „Sorry, vole... Já tě nepoznal!“