Bylo nebylo, za devatero rouškami a devatero rukavicemi, bylo nejedno království s nemoudrým králem, kde ruka ruku myje, kde rozlévali alkohol po pultech a stolech, a tak se prostému lidu nechtělo ani vycházet.

Reportér se ptá: „Kolik je vám let, pane bačo?“ Bača: „Osmdesát dva.“ Reportér: „Vypadáte výborně, tak na padesát! To asi tím zdravým životním stylem, že se tu tolik nepije, že?“ Bača ukáže do údolí: „Vidíte tu rokli plnou flašek? To jsem já všechno vypil!“ Reportér: „Ale přesto žijete tak trochu jako mnich v celibátu, ne?“ Bača: „Jaký celibát? Předevčírem přišla Zubatá, tak jsem jí ten kožich vyprášil, že tu zapomněla i kosu!“

Onemocní varhaník v kostele. Farář je zoufalý, nedělní mše na krku. Kostelník říká: „Ve vesnici umí hrát jen Demeter na tahací harmoniku.“ Tak za ním jdou: „Zahrál byste mši?“ Demeter: „Noty neumím, ale jsem od boha nadanej. Nacítím se do melodie a přidám se.“ Při mši se farář modlí a dramaticky zvolá: „Pane, přijď už k nám!“ A z kůru se ozve harmonika a zpěv: „Já ti za klobouček pírko dám...“

Jde zajíc po lese, přijde k takový jámě, koukne dolů a tam medvěd. Spadnul tam a nemůže nahoru, sápe se. Zajíc na něj kouká a říká si: „Nemůže nahoru, fajn.“ Rozepne kožich a vymočí se na něj. Medvěd dole jenom vztekle máchá prackama. Zajíc se otočí zadkem a ještě na něj hodí bobek. Jak tak na něj machruje a čumí, smeknou se mu nohy a žuchne dolů rovnou k medvědovi. Opráší se, podívá se na něj a říká: „Medvěde, ty mi to asi nebudeš věřit, ale já se ti jdu omluvit.“