Paní učitelka ve školce pomáhá chlapečkovi s obouváním bot. Oba tlačili, tahali, ale pořád se do těch botiček nemohli dostat. A když se to konečně podařilo, tak si oba upocení sedli, chlapeček se podíval na boty a říká: "Paní učitelko, my jsme dali botičky obráceně." Paní učitelka se také podívala a skutečně, boty byly obuty obráceně. Zachovala klid, znovu je sundala a znovu je rvali na nohy. Tentokrát správnou botu na správnou nohu. Potom se chlapeček podívá na boty a říká: "To ale nejsou moje botičky...." Učitelka se kousla do jazyka a místo toho, aby na něj zařvala: "To jsi ty hovado, nevěděl dřív?", s námahou zase botičky sundala. Když byly boty dole, povídá chlapeček: "To jsou botičky mého brášky. Maminka říkala, že je teï budu nosit já." Učitelka už nevěděla, jestli se má smát nebo plakat a znovu pomohla chlapečkovi do bot. Když mu po té úmorné práci pomáhala do kabátu, tak se zeptala: "Kde máš rukavičky?" Chlapeček odpoví: "Rukavičky mám schované v botičkách." Soudní proces s učitelkou začíná příští měsíc...