Mladý Kohn přijde za rabínem a ptá se ho na radu:„Rabi, naskytla se mi nevěsta, co mám dělat?“„Ožeň se.“„Jenže ona se mi nelíbí, je ošklivá, kulhá…“„Tak se nežeň.“„Jenže ona je ze skvělé rodiny, její otec je majitel banky, hned tam můžu začít pracovat jako ředitel…, taková příležitost se mi už nikdy v životě nenaskytne.“„Tak se ožeň.“Nespokojený Kohn začne lamentovat:„Rebe, já jsem za vámi přišel s tím, že mi poradíte, a vy v jednu chvíli říkáte ‚ožeň se‘, pak zase ‚nežeň se‘, co je tohle za radu?“„Tak já se budu muset ponořit do svatých písem, přijď za čtrnáct dní.“Za čtrnáct dní přijde Kohn a netrpělivě se ptá:„Tak co, rabi, máte pro mě radu? Ze svatých písem?“„Ano, mám – nech se pokřtít.“„Pokřtít? A jak se tím vyřeší moje dilema s nevěstou?“„No to já nevím, ale budeš s tím chodit otravovat někoho jinýho.“,8. ledna

Syn: „Mám imaginární přítelkyni.“Otec: „Víš, máš na víc.“Syn: „Děkuji, tati.“Otec: „To jsem říkal tvé přítelkyni.“,11. května

Ztroskotal jsem s kolegou námořníkem na pustém ostrově. Ani kousek jídla, žádná ženská. Kolega obejde ostrov, vrátí se a říká: „Jsme v pytli. Nežijou tu zvířata, lidi, ženský, nic. Budeme si muset vystačit sami.“ Vyndá dvě sirky, jednu zlomí a povídá: „Tahej. Kdo si vytáhne kratší, ten dělá ženskou.“ Vytáhl jsem si kratší. Stáhnu kalhoty, ohnu se a říkám mu: „Prosím tě, nemůžeš mi to nějak usnadnit? Aspoň mě trochu motivovat?“ Kolega se na mě namáčkne a šeptá: „Miluji tě v maďarštině!“

V Ostravě nastoupil černý student z Ugandy do tramvaje. Předtím měl úraz a přišel o prostředníček. Protože neměli černý, našili mu bílý. Drží se tyče v tramvaji, přistoupí dva havíři, jeden do druhýho drbne a říká: „Vidíš to? Těž havíř. A o svačině byl doma!“

Jde muž k lékaři a povídá: „Pane doktore, modrá mi kotník.“ „To je gangréna, musíme to uříznout.“ Další den muž přijde s umělou nohou a křičí: „Pane doktore, mně modrá i druhý kotník!“ „To musíme taky uříznout, pane Nováku.“ Další den zase muž přijde na dvou umělých nohách a křičí: „Pane doktore, mně modrá noha!“ Doktor se na něj podívá: „Ukažte... No jo, vždyť vám pouštějí džíny!“