A: Halo, pane, pojïte si hrát!B: Na co?A: Na debily.B: A jak se to hraje?A: Půjdeme na Václavské náměstí a budeme cinkat klíčema.

Slečna si vezme majitele asijské restaurace. Mají svatební noc, ona leží na posteli v podvazkách a svůdně šeptá: „Miláčku, mám strašnou chuť na šedesát devět...“ On vytáhne bloček a křičí: „Křechký kuje se sezamem!“

V městečku Dubí se ptá policista malého chlapce, který se ztratil: „A jak říkají tvé mamince?”„Ďáblice.”„A víš, kde bydlíš?”„Ano, vím. Ale maminka říkala, že jí nemám vozit domů tlusťochy!”

Paní učitelka ve školce pomáhá chlapečkovi s obouváním bot. Oba tlačili, tahali, ale pořád se do těch botiček nemohli dostat. A když se to konečně podařilo, tak si oba upocení sedli, chlapeček se podíval na boty a říká: "Paní učitelko, my jsme dali botičky obráceně." Paní učitelka se také podívala a skutečně, boty byly obuty obráceně. Zachovala klid, znovu je sundala a znovu je rvali na nohy. Tentokrát správnou botu na správnou nohu. Potom se chlapeček podívá na boty a říká: "To ale nejsou moje botičky...." Učitelka se kousla do jazyka a místo toho, aby na něj zařvala: "To jsi ty hovado, nevěděl dřív?", s námahou zase botičky sundala. Když byly boty dole, povídá chlapeček: "To jsou botičky mého brášky. Maminka říkala, že je teï budu nosit já." Učitelka už nevěděla, jestli se má smát nebo plakat a znovu pomohla chlapečkovi do bot. Když mu po té úmorné práci pomáhala do kabátu, tak se zeptala: "Kde máš rukavičky?" Chlapeček odpoví: "Rukavičky mám schované v botičkách." Soudní proces s učitelkou začíná příští měsíc...

Reportér se ptá: „Kolik je vám let, pane bačo?“ Bača: „Osmdesát dva.“ Reportér: „Vypadáte výborně, tak na padesát! To asi tím zdravým životním stylem, že se tu tolik nepije, že?“ Bača ukáže do údolí: „Vidíte tu rokli plnou flašek? To jsem já všechno vypil!“ Reportér: „Ale přesto žijete tak trochu jako mnich v celibátu, ne?“ Bača: „Jaký celibát? Předevčírem přišla Zubatá, tak jsem jí ten kožich vyprášil, že tu zapomněla i kosu!“